wz

Je blbec pouze mýtus?

Vydáno: 30.12. 2014
Aktualizováno: 3.1. 2015
Autor: XP


Úvodník

Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, tak je to špatné. Protože každej blbec - starej - byl taky jednou mladej blbec. Jan Werich (český herec).

V jednom inzerátu na seznamce jsem zahlédl výše napsaný citát a začal jsem jej analyzovat, abych na něj mohl vhodným způsobem zareagovat. Aplikací dalších citací, lidových mouder a přísloví jsem dospěl k názoru, že blbec... více v samotném článku ;).

Pointer

Mladý blbec - Starý blbec

První věc co mě na citaci zaujala je tvrzení, že (každý) starý blbec musel být jednou i mladým blbcem. Podívejme se na toto tvrzení z opačné strany, protože člověk bývá nejdříve typicky mladý a teprve potom zestárne - (Každý) mladý blbec bude jednou starým blbcem. Werich ve své citaci neříká nic o tom, jestli i každý mladý blbec se musí stát starým blbcem, ale ve skutečnosti na tom vůbec nesejde, jelikož v následující úvaze se dostaneme pro oba případy do stejného stavu - obdobně jako elektrické proudy tekoucí přes dva paralelně zapojené odpory.

Obrácenou implikací původního Werichova tvrzení jsme získali slovní spojení "starý blbec". Jenže "starý blbec" není nic víc, než oxymóron/paradox. Proč? Ne nadarmo se říká: Moudrost přichází se stářím. O tom své věděli již různé kmeny nepolíbené naší moderní civilizací nebo indiáni, kdy typicky nejstarší členové komunity/stařešinové byly považováni za nejmoudřejší. Ostatní se k nim chovali s úctou a chodili k nim pro rady. Existují i další citáty, které poukazují na moudrost ve stáří:

François-René de Chateaubriand (francouzský diplomat a spisovatel): V mládí ztrácíme rozum kvůli lásce, později ztrácíme lásku kvůli rozumu.

Romain Rolland (francouzský spisovatel): A přece je to krásné, když člověk vzpomíná, jak byl hloupý v mládí.

Václav Dušek (český spisovatel): Za všechno musíme platit - za mládí hloupostí a za moudrost stářím.

Pokud bychom na počátku měli mladého blbce, který by zestárl (nebo by zemřel ještě mlád vlastí blbostí, vždyť je to blbec :), tak by měl podle výše uvedených citátů taktéž zmoudřet, čímž jsme získali moudrého starce. V úvaze se stále oháním pojmy jako je "Blbec", "Moudrost", "Mládí", "Stáří". Ale co vlastně ty slova znamenají, kde jsou jejich hranice, jaký mají obor platnosti? Než budeme moci pokračovat v naší malé úvazu, budeme si je muset pokusit nadefinovat.

Julia Set bez jakékoliv souvislosti s článkem. Ale voní hezky, ne?

Julia Set bez jakékoliv souvislosti s článkem. Ale voní hezky, že?

 

Starý mládenec

Citujeme citace

Začněme od konce s pojmy "mládí" a "stáří" a jejich vzájemným vztahem. Co nám o nich vlastně říkají slavní? Podívejme se na to:

Julian Tuwim (polský básník): Stáří začíná tehdy, když se nám všechny ženy zdají být hezké.

Henri Duvernois (francouzský spisovatel): Mládí je třeba prožít. Nezáleží na věku, kdy se rozhodneme, že budeme mladí.

Sir Winston Churchill (britský politik a spisovatel): Stárnout začínáme, jakmile rezignujeme na mládí.

Přísloví: Člověk je tak starý, na kolik se cítí.

Jinými slovy, starý jsme právě tehdy, jakmile se tak cítíme. Například o víkendech a ve středu (např. návštěva milenky/milence) se můžeme považovat za mladíky a ostatní dny za starce. Pak tedy se nejedná o jednoduchý lineární proces, kdy při narození jsme maximálně mladí, postupem roků stárneme až se staneme ultimátně staří.

Ach ty ženy

To byl jeden úhel pohledu, podívejme se na jeden fyziologický aspekt - ženy a sňatek s nimi. Podle studie provedené v Německu výzkumníkem Svenem Drefahlem z Max Planck Institute (MPIDR) v Rostoku se muži dožívají tím déle, čím jsou jejich manželky mladší. Pro samotné ženy vyznívá studie negativně, jelikož pro ně platí trochu jiný vztah - čím je věkový odstup ženy od muže větší (bez ohledu kdo je starší či mladší) tím je doba expirace ženy kratší. Chcete-li tedy rychle zestárnout začněte chodit se starší dámou.

Ještě trochu si zacitujme

Dokonce některé citace určují hraniční věk v podobě čísel, ale i tady je vidět, že neexistuje přesná hranice a mládí se překrývá se stářím:

Victor Hugo (francouzský básník a spisovatel): Čtyřicítka je stáří mládí a padesátka mládí stáří.

Vladimír Vondráček (český psychiatr): Padesátka je věk, ve kterém se člověk v poměrném mládí dožívá úctyhodného stáří.

Neméně zajímavá citace je ta od Čapka. Podle něj je stáří pouze parazit, což pak tedy pravděpodobně znamená, že moudrost je jen symptomem. Otázka zní zda-li moudrost odezní po odstranění parazita nebo zůstane jako trvalé poškození?

Karel Čapek (český spisovatel): Stáří je parazit vlastního mládí

Co nám to ty citace chtějí říci?

Co z toho všeho můžeme odvodit? Připomeňme si základní fakta. Měli jsme starého blbce, ze kterého se stane moudrý stařec. Také již víme, že mládí a stáří nemá přímou souvislost se skutečným věkem člověka, ale s tím jak se cítí on sám a v průběhu života může tento stav aktivně měnit prakticky podle libosti a síly jeho vůle. Jinak řečeno, mladý se mohu cítit ještě v 90 letech, ale starým se mohu připadat již v 7 letech. Zbývá poslední otázka: Jak dlouho se člověk musí cítit starý, aby zmoudřel? Je to deset let? Pět let? Rok? Měsíc? Týden? Den? Hodina? Minuta? Nebo snad ještě méně? Samozřejmě jako všechno ostatní i toto je velmi individuální. Je možné, aby člověk zmoudřel skokově? Samotné citace o tom taktně mlčí, takže by mělo postačit pouze na okamžik zestárnout, aby člověk zmoudřel. Já osobně si myslím, že je reálně možné v krátké době zmoudřet, což vám vzápětí dokážu na jednom modelovém příkladě mladé rodinky.

Rodina Smithových

Mějme typickou českou rodinku Smithových zahrnující maminku Francine, tatínka Stana, dvouletou dceru Hayley a sedmiletého syna Steveho, u kterého se časem ukáže, že je blbec. V prvních letech jeho života nebudeme schopni jednoznačně rozhodnout zda-li je opravdu tak blbej nebo svou moudrost umně skrývá před světem. To se nám náramně hodí, jelikož toto lidské mládě by nebylo jinak schopné aktivně změnit svůj status mláděte na starce a tím se transformovat z pouhého blbce na moudré stvoření. Musel by tak zůstat blbcem po první roky svého života, což nám příliš dobře nezapadá do naší úvahy ;). Předpokládejme tedy rozpoznání stavu blbec/mudrc až v pozdějším věku.

Nyní Steve oslavil krásných 7 let a ukazuje se, že je opravdu takový blbec. Kdo jiný by se totiž bál při sfouknutí svíček na dortu vdechnutí horkého vzduchu a způsobení si popálenin plic třetího stupně? Stan pracuje jako tajný agent v bezpečnostní agentuře BIS. Je to práce nesmírně fyzicky a psychicky náročná a také velmi nebezpečná. Jako na každé Stevovy narozeniny, tak i tentokrát si Stan vzal dobrovolně službu. Bohužel se vážně poranil, když se až příliš horlivě soustředil na udržení pingpongového míčku na pálce při scházení schodů vedoucích do místního bufetu. Ochrnul od krku dolů a lékaři mu nedávali žádnou naději. Psychicky zhroucenou Francine museli odvést na pár dní do psychiatrické léčebny.

No jo a co děti? Steve zjistil, že doma není nikdo kdo by mu mohl utírat zadek, na to byla Hayley ještě příliš malá. Najednou to byl Steve, který se musel postarat o svou malou sestřičku namísto rodičů. Ani po návratu Francine to neměl příliš jednoduché, jelikož se musela starat o ochrnutého Stana čtyřiadvacet hodin denně a na děti neměla čas ani náladu. Steve se musel doma ohánět, starat se o svou malou sestřičku a domácnost, ale i přivydělávat si hlídáním dětí sousedů z ulice. Z malého neschopného a hloupého Steva se stal muž, dospělý muž, který se musel postarat o svou rodinu. A toto byl ten okamžik, kdy zestárl a zmoudřel.

American dad - rodina Smithových

Rodina Smithových

 

Jak jsem se již zmínil, citáty nevyžadují žádné kostrbaté cesty zestárnutí a zmoudření uvedené v krátkém vykonstruovaném příběhu rodinky Smithových (American Dad ;). Držme se mé oblíbené metody KISS (Keep It Simple, Stupid!). V případě Steva by postačil pouze pocit, myšlenka, že je již příliš stár a v tom okamžiku by zmoudřel. Řekněme, že máte doma podobného blbce jako je Steve a on ne a ne zestárnout a zmoudřet. Co tedy uděláte? To je jednoduché, seberete mu například jeho hračky a zdůvodníte to tím, že je na ně již příliš starý. Jakmile alespoň na okamžik přijme myšlenku zestárnutí, zmoudří.

Co z toho vlastně vyplývá? Člověk nemůže být déle než bezvýznamný okamžik blbcem. Blbec je jen iluze s jepičím životem.

Moudrý blbec

Citujeme citace

Možná jste nesouhlasili se závěrem předešlé kapitoly se zestárnutím a zmoudřením během krátkého časového okamžiku. V této kapitole vám dokáži, že stejnému závěru se nevyhneme, ani když se na problematiku podíváme pod jiným úhlem. Zaměříme se na pojmy "Blbec" a "Moudrost". Začneme nestandardně s citáty (:

Lev Nikolajevič Tolstoj (ruský spisovatel): Opravdu moudrý je ten, kdo pozná sám sebe.

William Shakespeare (anglický básník a spisovatel): Moudrý je ten, kdo mluví pravdu

Immanuel Kant (německý filosof): Odvaž se používat vlastní rozum!

Tolstojova citace

Podívejte se znovu na uvedené citace, čas tu hraje pouze druhořadé housle. Jak říká Tolstoj: Postačí poznat sám sebe a stanete se moudrým a to klidně může být jak ve vašich třech letech, ale také nikdy. Tato citace tvoří nejsilnější podmínku - vysoké riziko, že vlastně moudrosti nedosáhnete. Naneštěstí jsou tu další citace, řekl bych obecnějšího charakteru.

Shakespearova citace + vtipný VTIP!

Shakespearova citace mluví o pravdě, ale o čí pravdě? Pravda z pohledu mluvčího? Pravda z pohledu posluchače? Nebo snad bájná absolutní pravda? A co třeba taková milosrdná lež? Pokud řeknete pravdu, tak druhému člověku celkem jistě ublížíte, což není zrovinka moudré. Každopádně pravda, stejně jako čas a prostor, je velmi relativní pojem. Jako příklad uvedu upravený vtip o matematikovy, fyzikovy a inženýrovy.

Letí si tak matematik, fyzik a inženýr helikoptérou krásnou krajinou, když v tom inženýr povídá: "Podívejte se pánové dolů. Pasou se tam dvě bílé ovce." - inženýrova pravda. Fyzik zavrtí hlavou a říká: "Ale kdež pane kolego, vždyť je to kráva Milka." - fyzikova pravda. Matematik vyvalí oči, prohlídne si je od hlavy k patě a řekne: "Jste snad oba dva slepí? To už ani nepoznáte hnědého medvěda?" - matematikova pravda. Šokovaná Magda stojící ve dveřích pokoje vykřikne: "Feťáci odporní! To jsem si o vás nemyslela! " třískne dveřmi a odejde pryč - absolutní pravda.

Tak to sami vidíte, pravdu měli všichni a přitom každá byla jiná. Definovat moudrost podle Shakespearova citátu není tak jednoduché, jak se může zdát.

Kantova citace

Pojďme se podívat na poslední citát od Kanta s nejslabší podmínkou - s nejvíce generativním charakterem. Citát se nezaměřuje na žádnou konkrétní skupinu lidí, ale měl by platit pro všechny. V podstatě říká, že jsme všichni blbci, ale jakmile dostaneme odvahu používat rozum staneme se rozumnými (moudrými). A znovu, čas a věk tu nehraje roli.

Pyramida moudrosti

Možná si v duchu říkáte: "Uvede tři citáty. Vybere si jen ten, který se mu nejvíce hodí a ostatní ignoruje?" Špatně! :) Ty tři citáty tvoří pyramidu. Jistě se shodneme na tom, že dva moudří lidé nemusí být nezbytně nutně stejně moudří. Tedy existují různé úrovně moudrosti, které pak odpovídají jednotlivým patrům pyramidy. Základnu bude tvořit v tomto případě citát od Kanta a vrchol Tolstoj pozn. Toto je jen zjednodušený příklad, samozřejmě můžete zvolit mnohem složitější vazby mezi citacemi pro přestup mezi jednotlivými patry. Velikost patra pyramidy odpovídá počtu lidí sem spadající. Nejvíce moudrých lidí bude na Kantově patře a nejméně na Tolstojově. Získali jsme krásnou pyramidu moudrosti. A znovu jsme dokázali, že blbci nemohou existovat.

Pyramida moudrosti

Pyramida moudrosti

 

Kosočtverec moudrosti

Pyramida moudrosti ve skutečnosti žádnou pyramidou není. Když to řeknu technicky, tak se jedná o důsledek aliasingu - podvzorkování - nedodržení Shannon-Kotělnikova teorému. Prostě jsme použili příliš málo citací pro kategorizaci lidí. Ve skutečnosti potřebujeme ještě jednu zrcadlově převrácenou pyramidu, tedy dostaneme ne pyramidu moudrosti, ale kosočtverec moudrosti. Poznámka pro rýpaly: Áno, měli bychom spíše uvažovat Gaussovo rozdělení, ale já nechci, mně se líbí pyramida ;). Tentokrát bude "základna" naší symetrické pyramidy přibližně stejná jako její vrchol, na kterém se nachází pouze ti nejmoudřejší z nás. Pro základnu se požije nejvíce generativní citát (např. o zmoudření při zestárnutí), jenž musí splnit libovolný člověk, čímž je dostaneme do našeho kosočtverce moudrosti. A znovu jsme dokázali, že blbci nemohou existovat.

Velmi důležitá poznámka (: Možná, že je vám velmi nepříjemné být se všemi v jednom pytli, i když mnoho z nich jsou stále vlastně blbci (podle vás :). Dobrá, náš kosočtverec moudrosti umožňuje snadno vytvořit nadkategorie. Rozdělme kosočtverec na tři části o stejné výšce. Nejvíce lidí spadne do prostřední nadkategorie, kterou můžeme označit jako nadkategorie normálnosti. V horní nadkategorii se nachází to nejlepší z lidské rasy a označíme ji za nadkategorii moudrosti. No dolní, to je jasná nadkategorie blbosti. A už si zase můžete ukazovat na ty blbce dole, no není to super? No, vlastně ani není. Jsme zase zpět na začátku, náš milovaný oxymóron - moudrý blbec. Není to důkaz sporem? Snažili jsme se zpětně definovat blbce, jenže ouha, dostali jsme oxymóron, podobný tomu, který se tu na snažíme po celou dobu vyřešit. Vidíte, vidíte blbec je něco neudržitelného ať už na to jdeme z libovolného úhlu pohledu.

Kosočtverec moudrosti

Kosočtverec moudrosti

 

Závěr

Původní kraťoučká úvaha byla na pár řádků (exaktně řečeno 500 znaků, nyní cca 18 000 znaků), ale jak jsem se začal do problematiky zakousávat hlouběji a hlouběji, tak se původní jednoduchá paměťová mapa rozrostla do nepříliš přehledné chobotnici s mnoha chapadly s blá blá texty. Shrňmě tedy předešlé poznatky do několika malých úhledných citačních uzlíčků (ano jsou prakticky stejné a další výroky se mi už pak nechtělo vymýšlet (:

TomoT Aqarel (autor webu): Blbec nemá šanci zůstat dlouhodobě blbcem. Stav blbce je od přírody velmi nestabilní.

TomoT Aqarel (autor webu): Blbec nemá šanci zůstat dlouhodobě blbcem. Blbec je jen iluze s jepičím životem.

TomoT Aqarel (autor webu): Být blbcem je stejně neudržitelné jako stát na násadě od smetáku.

Dodatek kapitána: Myslíte si, že předešlou úvahu dokážete rozcupovat lusknutím prstu? Neváhejte a čtěte dále

Takovou radost vám samozřejmě nedopřeji, jelikož si ji několikrát rozcupuji sám bez vaší pomoci ;). Pro sepsání úvahy jsem si vybíral pouze citace, lidové moudrosti, přísloví, které se mi hodili a ty co se mi nehodili, jsem s úsměvem na rtech směle ignoroval. Pro tento typ lehkého čtení to jistě není nijak na závadu, ale spíše naopak pro pořádné potěšení čtenářova oka rychle sklouzávajícím po textu vlivem jeho vysokého gradientu jak tedy doufám :). Problém zamlčení jistými nepohodlnými skutečnostmi totiž trpí i seriózně tvářící se texty na mnohem závažnější témata - od médií, přes bohužel vědecky tvářící se články až po osobní blogy, které se snaží vnutit čtenáři svou pravdu. Ale to zacházím někam, o čem nechci teď mluvit :).

Kolaps hvězdy do černé díry

V první části naší úvahy jsme vycházeli z oxymóronu starý blbec, který tvořil jádro naší úvahy a tak jsme se jej snažili eliminovat. Jenže ve skutečnosti existují ještě jiné citace, které náš milý oxymóron roztrhají na cáry a tím se celá první část úvahy zhroutí jako hvězda do černé díry.

Jan Werich (český herec): Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti.

Miroslav Horníček (český herec): Moudrost nepřichází vždy s věkem. Někdy věk přichází sám.

Kozma Petrovič Prutkov (kolektivní pseudonym ruských spisovatelů): Dokud žiješ, uč se! Nečekej, že moudrost s sebou přinese stáří.

Bohužel ani druhá část není ušetřena, kde se nám do ní naváží sám velký Solón. Primární předpoklad byl, že každá lidská bytost je ve svém nitru moudrá a jediné co musí udělat, je vyzdvihnout tuto moudrost na svůj povrch. Podle Solóna je moudrost vyhrazena jen pro omezenou sortu lidí. Ach, viděli jste jak černá díra povyrostla?

Solón (antický řecký básník a zákonodárce): Moudrost stejně jako želví polévka není dostupná každému.

Černá díra

Černá díra. Kredit: NASA/JPL-Caltech.

 

Bílá díra a záchvěj nové naděje

Na první pohled se zdá, že jsme naši pracně vytvořenou pětistránkovou úvahu rozcupovali na cáry bezvýznamných bitů. "Naprostá ztráta času!" možná si říkáte. Jenže v naší bořické kapitole jsme udělali úplně stejný chybný předpoklad, který jsme vyčítali samotné úvaze - vybrali jsme pouze ty citáty, které se nám hodí. Takže bychom mohli proti vznešené kritice znovu zaútočit citáty uvedenými na samém začátku úvahy. Jak jistě vidíte, toto vede na nekonečnou argumentačně-citační smyčku, ze které, jak se zdá, není cesty zpět. Jenže co s tím?

Mohli bychom například zahájit citační válku - každou citaci ohodnotíme body v příslušných kategoriích (např. láska, moudrost, stáří, ...) a znaménkem (kladná/negativní), poté je jednoduše sečteme. Většina citací bude eliminována, ale ty co zbudou by měli být již vzájemně konzistentní (vyjde jejich kladný nebo negativní charakter). Bohužel tak jednoduché to není. Muselo by se taktéž zavést pravidlo určující jejich pořadí při vstupování do operace sčítání např. podle jejich stáří - první by šli na popravu nejmladší citace a naposledy ty nejstarší jako nejmoudřejší, když už se dochovali do dnešních dnů.

Stop! Co kdybychom se na kolizi citací podívali z většího a troufalejšího nadhledu, obdobně jako v naší úvaze? Tato kolize citací není nic víc než obyčejný paradox. Paradoxy ve fyzice a v matematice typicky znamenají něco shnilého, něco čemu pořádně nerozumíme, něco co jsme nepodchytili, a nebo něco co jsme se snažili aplikovat mimo obor platnosti např. je to podobné jako použít teorii relativity na mikroskopické škále ovládané kvantovou teorií. Jenže jak je vyřešíme v našem případě s citacemi? Jediným logickým závěrem je, že jedna nebo více citací jsou chybné a nebo každá má omezený obor platnosti (citace se pak vzájemně nepřekrývají). Problém citací shrnu v následujících dvou výrocích:

TomoT Aqarel (autor webu): Citáty slavných jsou stejně užitečné jako světelná křižovatka, kde na všech semaforech zároveň svítí zelená, oranžová a červená.

TomoT Aqarel (autor webu): Citáty slavných lze připodobnit k teoriím, jenž se snaží předpovědět nový fyzikální jev, ale se vzájemně neslučitelnými výsledky a ke všemu odporující již existujícím teoriím.

Dodatek opilého kapitána - Selfcitace

Po dopsání úvahy jsem při procházení starých souborů webu narazil na již dávno stažené články (byly takového extrémistického ražení; jen plácání bez řádné argumentace a důkazů - něco jako tato úvaha :). V jednom článku s názvem "Life opinions" byl seznam pravidel, doporučení a mouder, podle kterých jsem se měl prý řídit, respektive spíše chtěl řídit ;). Každopádně většina je stále platná i pro mé současné já a první tři výroky prostě miluju :). Vzhledem k tomu, že je tato úvaha hodně o citacích, tak si dovolím ocitovat sám sebe:

TomoT Aqarel (autor webu): Život je pouze hra, do které jsme se až příliš vžili. Přestaňme žít, začněme hrát.

TomoT Aqarel (autor webu): Bůh? Ne. Programátor.

TomoT Aqarel (autor webu): Tajemství je jako díra v koberci; čím lépe se ji snažíme vystřihnout, tím více se rozlézá. Nemohl jsem si pomoci, když jsem viděl následující citaci: Carmen Sylvová (rumunská královna a spisovatelka): Tajemství je jako díra ve zdi; čím více se je snažíme skrýt, tím více se nám ukazuje.

TomoT Aqarel (autor webu): Snaží-li se ostatní marně nalézt řešení ve 2D rovině, pak je na čase se na problém podívat ve 3D. Jestliže ani toto nevede k řešení, potom může pomoci se podívat ještě z vyšší dimenze.

To samé v bledě modrém: TomoT Aqarel (autor webu): Vidí-li všichni na cestě zeď, rozhlídni se kolem sebe a možná zjistíš, že existuje i jiná cesta.

TomoT Aqarel (autor webu): Co by se mohlo stát, kdybych "to" zkusil? Nevím, ale radím ti jedno: Neváhej a jdi do toho! Život je na takové filozofování příliš krátký.

TomoT Aqarel (autor webu): Tvůj přítel je tvým nepřítelem. Tvůj nepřítel je tvým přítelem. Co jsem chtěl tímto výrokem říci? Tento výrok neříká nic víc, než že někteří lidé vydávající se za vaše přátele jimi ve skutečnosti nemusí vůbec být. Typickým příkladem je kolega v práci, který vás tajně pomlouvá u šéfa. Druhá část zase poukazuje na to, že i váš úhlavní nepřítel se může stát vaším přítelem. Jeden takový zázrak se stal o vánocích během první světové války, kdy vojáci z znepřátelených stran slavili společně svátky a poté odmítali proti sobě bojovat. Ekvivalentem mého výroku je jedná manažerská rada Lekce č. 3 - Malý vtáčik letel... Všimněte si také, že se jedná o typický tzv. anihilační problém - nekonečnou argumentačně-citační smyčku, kterou jsme tu již měli. Citát odporuje sám sobě - anihiluje. Stejným symptomem trpí přísloví Nikdy neříkej nikdy.

DOWNLOAD & Odkazy



Na hlavní stránku